Day 07 Kandhar Anubhuthi (Daily Divine Delight)
கந்தர் அனுபூதி – பாடல் 7 நாள் 7
திணியான மனோசிலைமீது உனதுதாள்
அணிஆர் அரவிந்தம் அரும்புமதோ?
பணியா என வள்ளிபதம் பணியும்
தணியா அதிமோக தயாபரனே!
வேதாந்த்: அபூர்வா, இன்னைக்கு பாட்டுல ஒரு செம ‘ரோல் ரிவர்சல்’ (Role Reversal). அருணகிரிநாதர், முருகனோட ஒரு ரகசியத்தை உடைக்கிறாரு.
அபூர்வா: ரகசியமா? முருகர் என்ன ஏதும் சீக்ரெட் ஏஜென்ட்டா வேதாந்த்? அவரும் நம்மள மாதிரி போன்ல பாஸ்வேர்ட் போட்டு ரகசியத்தை ஒளிச்சு வச்சிருக்காரா?
வேதாந்த்: (சிரிக்கிறான்) அது இல்லடா! முருகப் பெருமான் இந்த உலகத்துக்கே ராஜா. ஆனா அவர் வள்ளி கிட்ட போய், “பணியா” – அதாவது “உன் கால்ல விழுந்து பணியவா?” அப்படின்னு கேட்டு அவங்க பாதத்துல விழுந்து கும்பிடுறாராம். அந்த அளவுக்கு அவர் ஒரு ‘அதிமோக தயாபரன்’ – அதாவது அன்புக்கு அடிமையானவர்!
அபூர்வா: என்னது? அவ்வளவு பெரிய கடவுள், வள்ளி கிட்ட போய் “ப்ளீஸ்” கேட்டு நிக்கிறாரா? இது “லவ்வர் பாய்” முருகன் மோடுல இருக்கு! ஆனா இதுக்கும் நமக்கும் என்ன சம்பந்தம்?
வேதாந்த்: அங்கதான் பாயிண்ட்! அருணகிரிநாதர் கேக்குறாரு, “முருகா, வள்ளி மேல இருக்குற பாசத்துல அவங்க காலைத் தொட்டு கும்பிடுற நீ… என் ‘திணியான மனோசிலை’ – அதாவது பாறை மாதிரி இறுகிக் கிடக்கிற என் மனசு மேல உன்னோட தாமரை பாதத்தை வைக்க மாட்டியா?” அப்படின்னு கேக்குறாரு.
அபூர்வா: வாவ்! செம லாஜிக். “அவங்ககிட்ட அவ்வளவு இறங்கிப் போறியே, என்கிட்டயும் கொஞ்சம் இறங்கி வாயேன்” அப்படின்னு ஒரு ‘செண்டிமெண்ட் கார்டு’ போடுறாரு!
வேதாந்த்: ஆமா! அந்த பாறை மனசுல உன்னோட அழகான ‘அரவிந்தம்’ (தாமரை பாதம்) எப்ப பூக்கும்னு ஏங்குறாரு.
அபூர்வா: சரி, இதுல இருந்து நமக்கு என்ன தெரியுது? நம்ம ரீடர்ஸ்க்கு என்ன மெசேஜ்?
வேதாந்த்: இன்றைய பாடம் (Takeaway):
- அன்புக்குக் கட்டுப்படுதல்: எவ்வளவு பெரிய ஆளா இருந்தாலும், உண்மையான அன்புக்கு முன்னாடி பணிஞ்சு போறது தப்பில்லை. முருகன் வள்ளிகிட்ட பணிஞ்சது அவரோட கருணையைக் காட்டுது.
- பக்தி எனும் வெப்பம்: பாறை மனசுல தாமரை பூக்காதுதான். ஆனா இறைவனோட அருள் கிடைச்சா, அந்தப் பாறையே மண்ணாகி அங்கேயும் மனிதாபிமானம் பூக்கும்!
அபூர்வா: ஓ… அப்படின்னா முருகனே வள்ளி கிட்ட ‘சரண்டர்’ ஆகும்போது, நான் என் ஈகோ-வை வச்சுக்கிட்டு சுத்துறது வேஸ்ட்னு சொல்ற?
வேதாந்த்: கரெக்டா சொன்ன!
முருகா சரணம் !
Kandhar Anubhuthi – Verse 7 Day 7
thiNiyaana manO silaimeedhu, unathaaL
aNiyaar, aravindham arumbu madhO
“paNiyaa” ena, vaLLi padham paNium
thaNiyaa athimOha dhayaa paranE !
Vedaant: Hello Apurva, today’s verse features a major “Role Reversal.” Arunagirinathar is exposing a little secret about Muruga’s personality.
Apurva: A secret? What, does He have a hidden TikTok account? Or is He secretly a fan of K-Pop, Vedaant?
Vedaant: (Laughs) None of those! Muruga is the King of the Universe, right? But the poet says He went to Valli and said, “Paniyaa?”—which means “Shall I bow to you?” and He actually touched her feet. He’s an “Adhimogha Thayabaran”—someone completely obsessed and enslaved by pure love!
Apurva: Wait, the mighty War-God is acting like a “Simp” for Valli? That’s wild! But why is Arunagirinathar telling us this?
Vedaant: He’s using it as leverage! He asks, “Muruga, if You can be so humble and loving towards Valli, why won’t Your lotus feet bloom on my ‘Manosilai’—my granite-slab of a heart?”
Apurva: Ah! The classic “Guilt Trip” tactic. He’s saying, “If You can bow to her, surely You can step into my messy, rock-hard heart and soften it up?”
Vedaant: Exactly! He’s wondering when the beautiful “Aravindham” (Lotus feet) will finally sprout on his hardened mind.
Apurva: I like that. It’s like saying even the toughest interior can be turned into a garden if the right person walks in. So what’s the “TL;DR” for the blog squad?
Vedaant: The Takeaway:
- The Power of Love: True greatness isn’t about being bossy. Even the Supreme Lord bows down to pure love. Humility is a divine trait.
- Softening the Soul: Our minds often become rigid like stone. We need to invite that “divine grace” to step in and turn our hardness into something beautiful and blooming.
Apurva: Got it. If the God of War can be humble for love, I guess I can stop acting like a “tough guy” and actually be nice to people.
Vedaant: That would be a miracle, Apurva! Let’s hope Verse 7 makes it happen.
Muruga Charanam!
Discover more from SEKAR's MUSINGS
Subscribe to get the latest posts sent to your email.
